Muškáty za oknem

jak Féničané ze ztracených lodí.

Každou noc nakonec vystřídá den.

Tři schůdky do podpalubí

a Pán Skal rozfoukává cestu pohyblivých písků skořice.

Kočičí oči, zvonek ...

Nehybnost jistot přítomnosti zvířecího

tepla uprostřed ostrých skal.

Slyším tě jako zvonek na krku šikmooké kočky.

Podoby se mění. Vločky. Dotkneš se a na dlani je NIC.

Slyším tě hluboko. Za všemi podobami. Třepotáš se

jako vybělená prostěradla na vysokých šňůrách. Napnuté plachty.

Ticho, nic.